Tomáš Brejcha, ředitel Jihočeského streetworku, je dle výsledků Výroční ceny Časovaná bota osobností roku 2006. Co se v jeho životě změnilo? Jaká je jeho práce? Nejen o tom je následující rozhovor.Ahoj Tomáši, vyhrál jsi ČASOVANOU BOTU. Ale co to znamená, co jsi vlastně dostal fyzicky?
Fyzicky? Fyzicky jsem dostal trému a zrychlený tep:-) Pokud se ptáš na materiální ocenění, byly to hlavně dary od Nadace Vodafone – telefon, triko, kapsička, sobí rohy.
Byl jsi nominován spolu s Martinem Holišem a Jindřichem Vobořilem. Překvapilo Tě Tvoje vítězství?
Ano, vítězství mě překvapilo hodně. Martin i Jindřich jsou odborníci ve svém oboru a dělají svou práci dobře, takže „konkurence“ byla velká. Navíc ČAS je organizace, ve které jsou nejvíce zastoupena nízkoprahová centra pro děti a mládež a těch tzv. „drogových“ služeb je tam pomálu. Proto jsem čekal spíše vítěze někoho z NZDM.
Zvýšil se nějak zájem médií či vztah úřadů k Tobě, když jsi dostal Časovanou botu? Jsi slavný? :-D
Zájem médií trval přibližně týden po udělení ceny, ale alespoň to :-) Na vztahy s úřady to mělo jen malý dopad. Např. v sociální komisi města České Budějovice, kde byl tento materiál předložen jejím členům, putoval z ruky do ruky, aniž by se vůbec kdo obtěžoval tento materiál alespoň v rychlosti přečíst.. Opravdu je třeba systematicky jednat jednotlivě s lidmi, kteří jsou pověření sociální oblastí a vysvětlovat a argumentovat. Pak to má snad smysl. Doufám...
Tomáši, jak jsi se dostal k profesi?
V podstatě jsem měl takový plán už když jsem nastoupil na Vyšší odbornou školu sociální v Prachaticích. Když se mě ptali u pohovoru, jaké sociální skupině bych se chtěl věnovat, říkal jsem, že bych chtěl pracovat jako streetworker. Po škole jsem odletěl do USA přivydělat nějaké peníze na 4 měsíce a když jsem se vrátil, sháněli do nově vznikajícího K-centra v ČB terénního pracovníka. No a protože jsem měl ještě před sebou civilní službu, nastoupil jsem do centra jako „civilkář“. V podstatě jsem dělal vše, co bylo třeba. Zametal, hrabal listí, dělal terén a kontaktní práci za civilkářskou almužnu. Nicméně jsem si to vybral sám a když jsem skončil, skončil i terénní program pod K-centrem. Měl jsem jiné představy, jak by se měla dělat terénní sociální práce (TSP) s uživateli drog, proto jsme se rozhodli s kolegy, kteří tam též dřív pracovali v terénu, že rozjedeme projekt TSP pod o.s. PREVENT. A tak od roku 2002 vedu projekt Jihočeský streetwork a do dneška dělám v terénu.
Proč sis zvolil práci s uživateli drog?
Když o tom přemýšlím, tak jsem asi v době, kdy jsem se pro to rozhodl, byl ohrožen tím, že bych mohl skončit na druhé straně barikády. Přestože jsem nikdy drogy nebral, hodně lidí kolem mě experimentovalo s drogami a mnozí se pak stali mými klienty. To byl asi prvotní impuls. Dalším bylo, že jsem si přál pracovat s lidmi, ale nesedět při tom někde na zadku v kanceláři. Moje idea byla, že ti lidé přeci mají šanci se z toho dostat a protože se jedná o relativně mladé lidi, mohl bych k nim mít blízko a snad jim v něčem pomoci. Je to ale těžká práce a výsledky, které každý rád vidí, jsou jen malé. Zato když se podaří někomu pomoci, je to určitá satisfakce za vykonanou práci.
Můžeš představit Jihočeský streetwork?
Rád :-) Jihočeský streetwork (JČSW) je program terénní sociální práce s uživateli drog a vznikl pod hlavičkou občanského sdružení PREVENT, které zastřešuje další projekty od primární prevence přes kontaktní centra a substituční program až po doléčovací centrum.. JČSW nespadá pod žádné kontaktní centrum, proto je důležitá spolupráce s organizacemi a institucemi v oblasti následné péče. Služby terénního programu jsou dostupné v Českých Budějovicích denně od 10-19 hodin. 
Pracují zde 4 lidé – 2 muži a 2 ženy – dohromady na 3,0 úvazku. Kromě terénu v ČB děláme i na malých městech JČ kraje, kde situaci nejprve zmapujeme a pak uděláme sondu do cílové populace, zda služby harm reduction jsou zde potřeba. Kromě toho ještě děláme program Prevence zneužívání syntetických drog na tanečních akcích. Co si pod tím představit? Poradenství ohledně užívání tanečních drog spojené s kvalitativním testováním tablet extáze.
Kdy máš pocit dobře vykonané práce, že se něco podařilo?
Čím jsem starší, tím je to těžší (smích). Pocit dobře vykonané práce pramení ze spolupráce s klientem. Pokud se podaří vytvořit důvěrný vztah a příležitost ke spolupráci, je to v tomhle oboru pro mě nejzajímavější. Vše je pak jednodušší – práce s klientem, komunikace, otevřenost... Pak i to, že klient „zafunguje“ a vyřídí si doklady, dojde na úřad práce se zaregistrovat jsou pokroky. Ale vždy to není tak ideální.
Jaké jsou strasti terénní práce s uživateli v Jižních Čechách?
Asi jako všude. Jednak jsou to strasti v tom nejširším společenském kontextu jako je postoj nejen k uživatelům drog, ale i k terénním pracovníkům, kteří jsou často bráni jako ex-useři, i když to tak mnohdy není. Dále jsou to strasti finanční. Opomenu-li tyto kontextové těžkosti, život terénních pracovníků je náročný na psychickou zátěž, vlivy počasí a zdaru při kontaktování uživatelů.
Kdybys porovnal terén na malých a větších městech, jak se to liší?
Hodně záleží na tom kterém městě. Myslím si, že snad kromě Prahy a Brna jsou všechna ostatní města tzv. malá. Např. České Budějovice jsou sice krajské město, ale mechanismy jako strach z prozrazení, nedůvěra, neinformovanost jsou podobné jako na malých městech a přestože mají téměř 100.000 obyvatel mám pocit, že se tu všichni znají. Anonymita je taková naše společná iluze :-)
Co si myslíš o drogových službách jako o oboru? Spolupracujete s jinými programy, vyměňujete si zkušenosti, rostete?
Mám pocit, že drogové služby jsou z jedné strany velice profesionální. Jednak proto, že mají krátkou historii existence, tak nejsou tolik zatížené zkostnatělým, zaběhlým pořádkem, jako tomu je v jiných sociálních službách. Jinak spolupracujeme s K-centry zde na jihu Čech, ale i v celé republice např. s o.s. Laxus Hradec Králové, o.s. CPPT a Ulice v Plzni nebo terénními programy o.s. Podané ruce.
A když se podíváš "k sousedům", tj. na nízkoprahové kluby, tak co tě napadne?
Nízkoprahové kluby jsou super. Mladí mají možnost trávit svůj volný čas jinak než jen na ulici. Nedávno jsme dělali ve spolupráci se Salesiánským střediskem mládeže přednášku o drogové problematice v Klubu Oráč a spousta těch, kterým jsme přednášeli potkáváme na ulici.
Jaké máš pracovní plány pro další období?
Vést dál náš tým ještě tak 2 roky a pomalu odejít do streeťáckého důchodu :-) Když jsem začínal dělat terén, říkalo se, že streetworker má životnost cca 2 roky. Takže vlastně jsem v důchodu už teď :-) Taky jsem si nedovedl představit, že tuhle práci budu dělat do 30 a třicítka na krku. Mlaďoši mi už vykají a já tu pořád straším... Dokončuji psychoterapeutický výcvik tak bych zřejmě přešel do jiného projektu pracovat s jinou skupinou klientů.
Nějaké vzkazy?
Vzkazy? Snad jen aby se lidi chovali ekologicky nejen k přírodě, ale k sobě samým. Myslím si, že drogová problematika je nemoc celé společnosti...
Díky za rozhovor
Aleš Herzog, Jiří Kocourek