Nebylo nic nalezeno.

Ilustrační foto

Streetwork v médiích

Česká asociace streetwork, z.s.

Více než pětina českých dětí tráví ve svém volnu sedm a více hodin denně na internetu. Podle odborníků se tomuto fenoménu musí přizpůsobit také služby s nimi pracující. Česká asociace streetwork proto provozuje jeden z virtuálních nízkoprahových klubů v Česku, portál jdidoklubu.cz.

Když stojíte na horním konci Václavského náměstí zády k budově muzea, máte po levé ruce kokainovou zónu a po pravé heroinovou a pervitinovou. A právě celá pravá strana náměstí a okolí včetně hlavního nádraží jsou rajonem Svitlany Golubyevy, která jej už čtrnáct let pravidelně prochází jako streetworkerka. Původem je z Ruska, v Praze žije již téměř dvacet let. Díky rodnému jazyku může snáz pomáhat klientům z Ruska, Ukrajiny a dalších zemí východní Evropy – a i za to dostala nedávno streetworkerské ocenění ČASovaná bota.

Ocenění pro sociální pracovníky za významnou pomoc lidem v těžkých životních situacích předala 25. dubna Česká asociace streetwork. Terénní a nízkoprahové programy přitom patří mezi dlouhodobě podfinancované služby, pracovníků je potřeba až dvojnásobek. I na to mj. ČASovaná bota upozorňuje.

U dopravních nehod statistika uvádí, že zastaví jeden z deseti řidičů. Kolik lidí asi zastaví u člověka ležícího na zemi? Jen přečkat zimu na ulici přitom není snadné. Úmrtnost lidí bez domova se v zimním období pohybuje kolem 1 až 2 procent. Letošní zima si několik obětí vybrala. Okamžitou pomoc může člověk na ulici potřebovat kdykoliv, nejen v zimních mrazech. „Když vidíte lidi bez domova, chcete jim často pomoci, zvlášť v zimě. Ale jak? Nejde jen o peníze nebo jiné dary, svůj význam má i prosté projevení zájmu,“ uvádí Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork, která spustila kampaň #hlavněpřežít. Důležité je podle ní nezapomenout, že opravdu může jít i o život.

Zima je pro lidi bez domova nejkritičtější období. Často kvůli mrazu přijdou o život. Česká asociace streetwork sepsala 13 bodů, jak bezdomovcům nejlépe pomoci. Užitečné jsou noclehárny, jídlo, ale i pouhé naslouchání a porozumění.

V Česku může žít až 70 000 lidí bez domova, z toho 10 % jen v hlavním městě. Přesné statistiky ovšem neexistují. Zimní mrazy jsou především pro lidi na ulici kritické. Úmrtnost se podle odhadů terénních pracovníků pohybuje kolem 1 až 2 %. Česká asociace streetwork proto spouští novou kampaň, která mapuje možnosti pomoci lidem bez přístřeší.

Dělat love, hypebeast nebo moták.  Sociální pracovnice Alžběta Matysová z Nízkoprahového klubu Vrtule v pražských Kobylisích by se bez znalosti těchto slov při své práci neobešla. Jejím hlavním posláním je práce s mládeží. A jaká další slova používá pražská omladina?

Miroslav Giljan, vedoucí Kontaktního a poradenského centra závislostí STAGE 5, pracuje primárně s aktivními uživateli návykových látek, pro které poskytuje s kolegy streetworkery širokou paletu služeb. Mezi ty patří nízkoprahové (výměnný program, služby kontaktní místnosti, hygienický servis), volnočasové, socioterapeutické služby nebo služby v oblasti sociální práce (pomoc v oblasti bydlení, kontaktu s úřady, osobní asistence, dlouhodobé doprovázení). A tak není divu, že se v žargonu drogově závislých orientuje a na první pohled nerozluštitelným větám bez přemýšlení ihned porozumí.

Příští týden bude Poslanecká sněmovna hlasovat o insolvenčním zákoně. Organizace pracující s předluženými lidmi nabádají poslance, aby podpořili jeho „senátní“ variantu.

Regina Kuncová, sociální pracovnice a streetworkerka s dvacetiletou praxí, má se sociálně slabšími bohaté zkušenosti. V současnosti pracuje v organizaci Neposeda v Praze na Černém Mostě jako terénní pracovnice s dospělými. „Docházíme za lidmi bez domova do jejich osad nebo na ubytovny, ale i za nízkopříjmovými rodinami nebo seniory do jejich domovů,“ prozradila Kuncová pro Blesk.cz. Aby mohla sociálně slabým lidem bez střechy nad hlavou pomoci, musí jim porozumět - proto musí ovládat také pouliční slang. A právě celý slovník vznikl ve spolupráci s Reginou Kuncovou, streetworkery a neziskovou organizací Naděje.

Desítka organizací pracujících s lidmi v předlužení vyzvala Senát, aby upravil novelu insolvenčního zákona. Navrhly dvě změny. V podobě schválené sněmovnou by návrh dlužníky namísto slibované jasnější cesty k oddlužení uvrhoval do velké nejistoty a nejchudším by ve vstupu do oddlužení zcela bránil, uvedly organizace ve společném prohlášení. 

Do ulic poprvé vyrazila v roce 1996 – nejdřív jako stážistka a později už jako streetworkerka organizace Rozkoš bez rizika. Po více než deseti letech praktické zkušenosti s pomocí lidem v obtížné životní situaci říká: Streetworking opravdu funguje. Ve večerním Radiožurnálu si Martina Zikmundová povídala se Zuzanou Burešovou.

Policie v Litvínově na Mostecku v posledních týdnech zaznamenala několik rvaček mezi dospívajícími. Násilných potyček se účastnili také přihlížející, kteří přišli na základě internetové výzvy. „Streetworkeři řeší případy s nejrůznější mírou závažnosti - od pouličních bitek mezi jednotlivými skupinami dětí a mladých lidí, přes domácí násilí, po kyberšikanu i sebepoškozování,“ doplňuje Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. Na současnou situaci má podle asociace vliv i celkový postoj společnosti. „Pokud žijeme v atmosféře netolerance a řešení problémů násilím, pak i děti řeší konflikty násilím, neboť si ověří, že to funguje,“ dodává.

Gang zhruba 130 mladých lidí operující v okolí brněnského obchodního domu Vaňkovka, novináři pojmenovaný Vaňkovka gang, může být zodpovědný za sérii útoků na děti i dospělé. Podle policie mají jeho členové prokazatelně na svědomí vážná zranění čtrnáctiletého chlapce. Je to však jen vrcholek ledovce: nákupní centra po celé republice jsou tikající bombou, protože lákají problémovou mládež a je jen otázkou času, kdy dojde k dalším incidentům

Ve čtvrtek si lidé mohou v několika městech vyzkoušet přespáním venku v chladném počasí, jaký je život bezdomovce. Letos se koná již sedmý ročník akce Noc venku. V Praze budou účastníci přespávat na dvorku u Staroměstského náměstí. Informovala o tom Lucie Nemešová z České asociace streetwork. Součástí akce je darování materiální pomoci, kterou druhý den rozváží pořadatelé poskytovatelům služeb pro lidi bez přístřeší.

„Děti z ubytoven často tvoří skupinu jen v rámci ubytovny, bez šance kontaktu s vnějším světem. Složité podmínky bydlení přináší dítěti permanentní stres, nemá možnost odpočinku, nemá žádné soukromí. To má za následek i omezenou nebo dokonce nemožnou přepravu do školy a školní neúspěchy. Do služeb jako nízkoprahová zařízení pro děti a mládež nebo i do ulic si chodí děti v podstatě odpočinout. Naši pracovníci jim v terénu poskytují tzv. první pomoc. Řeší s nimi i důsledky toho, když budou utíkat k drogám a jiným experimentům. Klientů je ovšem stále více než služeb, to se bohužel nemění,” uvedla Martina Zikmundová z České asociace streetwork.

Období dospívání je pro řadu dětí velmi náročným obdobím, zvláště pak pro ty romské, které se potýkají s řadou předsudků. Hledají si svou cestu a okruh přátel, což je někdy zatáhne do nesnází. S tím bojuje Tomáš Klumpar (36) vedoucí pražského nízkoprahového klubu Beztíže pro mladé lidi a dospívající. Do centra je přitom přilákají plastové nádobky na cigarety – takzvané vajglovníky.

Se svým příjmem vychází snadno 54 procent českých domácností. Je to nejvyšší podíl od začátku měření v roce 2002. Naopak nejnižší je podíl domácností, které se za posledních 12 měsíců ocitly ve velmi obtížné finanční situaci, a rovněž těch, které se považují za chudé. Vyplývá to z říjnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Sezení doma u počítačů už není u dnešních dětí populární. Novou alternativou trávení času venku je posedávání v nákupních centrech. „Odpočinkové zóny těchto domů dnes plní stejnou funkci, jako dříve parky nebo hřiště,“ popisuje ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.

Praha má jako hlavní město prvenství v počtu osob bez přístřeší. Podle odhadů se v metropoli pohybuje zhruba pět až sedm tisíc lidí bez domova.

Exekuce trápí čím dál víc lidí nad 60 let. Tři a více exekucí má čtyřicet procent seniorů a desetina více jak deset. Problémy s exekucemi mají i lidé ve věku 50 až 60 let. Exekuční řízení je vedeno proti 167 tisícům lidí v tomto věku. „Vysoké náklady za bydlení, základní potraviny a léky nejvíce dopadají na jednočlenné domácnosti, vedle rodičů samoživitelů právě také na seniory, kteří zůstali sami. Setkáváme se bohužel i s tím, že čím dál více z nich dnes končí na ubytovnách a na ulici. Ani v případě, kdy pobírají příspěvek na živobytí, nemohou, obzvláště ve městech, finančně vyjít,“ varuje Martina Zikmundová z České asociace streetwork.

Ke konci loňského roku Česká správa sociálního zabezpečení evidovala necelých 2,9 milionu seniorů. Kolem roku 2030 však budou obyvatelé starší 65 let tvořit téměř v polovině krajů čtvrtinu populace. Největší problém u seniorů představují náklady na bydlení. Řešení nabízejí projekty komunitního bydlení a služeb s ním spojených.

„Nízkoprahy jsou místem, kde je slyšet hlas dítěte nebo mladého člověka. A to v bezpečném prostředí a v prostředí, kde je respektováno,“ říká ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová a pokračuje: „Je to vlastně taková první linie - kluby mladé lidi aktivně vyhledávají díky terénní práci. Takže když třeba mladý člověk neví, kam se obrátit, tak nízkoprah ho může do té záchranné sítě zachytit a pomoct mu buď sám, nebo mu poradit, kam se svým problémem zajít.“

Octnout se na ulici je psychicky i fyzicky náročná situace pro každého. Každý se s tím vypořádá po svém. Někteří lidé se rozhodnou žebrat v centru metropole, jiní se snaží vyžít s tím málem mimo ruch velkoměsta. Jak se žije lidem bez střechy nad hlavou na okraji Prahy na rozdíl od těch, které je možné potkat na Starém Městě? O tom se rozpovídal streetworker nebo také sociální a terénní pracovník Martin Novák, který pomáhá lidem na ulici už řadu let.

„Dříve tu nonstop někdo byl, teď klienty více hledáme. Obchody už mají spíše s někým domluvené přes telefon nebo internet. Z místa nákupu pak rychle odejdou,“ popisuje Honza Špaček práci streetworkerů, kteří pomáhají nejen samotným závislým, ale i celé společnosti. „Když někdo onemocní HIV nebo žloutenkou typu C, tak jdou náklady na léčbu do statisíců a někdy i více korun. Když se to porovná s tím, kolik stojí naše služba, tak jsou výsledky dost jednoznačné,“ tvrdí Špaček.

„Je to především práce s mládeží, která hledá zábavu tam, kde není,” popsal službu Jan Špaček z asociace Streetwork. „Snažíme se je zkontaktovat a vymyslet jim program. Z nudy totiž často sklouznou k rizikovému chování. Ať už jsou to bitky nebo užívání drog,“ dodal. 

Agrese a násilné projevy se v Česku stávají společenskou normou. Upozorňují na to terénní sociální pracovníci, podle kterých jsou dopady tohoto fenoménu patrné už i u dětí a mladých lidí. Na současné situaci se podle České asociace streetwork zásadně podílí celkový postoj společnosti. „Pokud žijeme v atmosféře netolerance a řešení problémů násilím, pak i děti řeší konflikty násilím, neboť si ověří, že to funguje,“ dodává Martina Zikmundová.

Děti kouří už od osmi let, od jedenácti pak začnou s konopnými látkami. Alkohol ztrácí význam jako společenská droga. Mládež si radši nakoupí láhve tvrdého alkoholu, aby se mohla „vypnout“ a zapomenout tak na svět okolo. Taková je současná podoba rizikového chování nezletilých podle asociace Streetwork, která sdružuje české sociální služby v terénu.

Po Česku pracuje, hlavně na ulicích velkých měst, asi 2400 streetworkerů. Nemají ale na starosti jen výměnu injekčních jehel pro narkomany. Pracují také s dětmi, které dnes začínají pít alkohol už kolem 13 let. Jak sami streetworkeři říkají, práce na ulici je drsná, má ale smysl pro celou společnost.

Agrese a násilné projevy se v Česku stávají společenskou normou. Upozorňují na to terénní sociální pracovníci, podle kterých jsou dopady tohoto fenoménu patrné už i u dětí a mladých lidí. Podle streetworkerů je potřeba teenagery učit se svou vlastní i okolní agresí zacházet a rozumět jí, jen tak i ji mohou zvládnout, případně rozpoznat. Varují před tabuizací tématu. Důležitá je podle nich při řešení situace v lokalitě také součinnost policie.

Pracovníci v terénu se zaměřují například na nudící se skupinky dětí na lavičkách nebo v nákupních centrech, snaží se je zkontaktovat, nalézt jim zábavu, aby z nudy nesklouzli k rizikovému chování, například k užívání drog nebo bitkám. Dětem ze sociálně slabých rodin nabízejí pomoc při podávání přihlášek na střední školy nebo s nimi rozebírají problémy ve vztazích s vrstevníky nebo rodiči. Jiné streetworkové programy jsou zaměřené na pomoc lidem bez domova, kterým se snaží zajistit kontakt s úřady nebo nalézt pomoc při řešení konfliktů. Další programy se snaží drogově závislé uchránit před přenosnými nemocemi tím, že jim distribuují nový materiál a vysvětlují nutnost dodržování hygienických pravidel, pomáhají jim také nalézt cestu při odvykání.

V Bohnicích objevíte zaparkovanou maringotku, která nepatří žádným squatterům, ale středisku mládeže Salesiánského. To se snaží pomoci dospívajícím, kteří nevhodně vynakládají se svým časem. Poflakování se a nuda není doménou dětí chudých rodičů, kteří by neměli finance na volnočasové aktivity svých potomků. „Rodiče často jen zajímá, jak jim to šlo ve škole… a tím to hasne,“ vypráví streetworker Jan Vališ, který se bohnickým dětem věnuje přes deset let.

„Naše práce spočívá v důvěře. Nehodnotíme legalitu. Snažíme se vštípit důležitost hygieny, aby si udrželi dostatek zdraví do doby, kdy je to třeba začne štvát a rozhodnou se pro změnu,“ uvádí průvodce pražskou drogovou scénou, Honza Špaček. Klientům pak nabízí rady, jak se dostat ze samotného dna, dává jim také propriety pro bezpečnější užívání drog.

Rizika jsou během letních měsíců větší. Děti mají více volného času, poflakují se a jsou náchylnější k experimentům. Proto streetworkeři rozhodně v létě nemají ,okurkovou sezonu’,” uvádí Lucie Nemešová z České asociace streetwork. Ta v Česku zastřešuje terénní a nízkoprahové programy. „Česká veřejnost si ještě stále zaměňuje streetwork s výměnou použitých injekčních jehel za nové. Stejně jako v zahraničí i u nás ale terénní sociální pracovník obsáhne celou řadu cílových skupin - od uživatelů drog a osob poskytující sexuální služby přes lidi bez přístřeší po ohrožené děti a mládež,” vysvětluje ředitelka asociace Martina Zikmundová. „Mladí lidé mají přirozenou tendenci zahrávat si s nebezpečnými věcmi, pohybovat se takzvaně na hraně - ať už zdraví nebo zákona,” dodává s tím, že úkolem streetworkera je problémy u dětí včas zachytit a redukovat tak množství pomyslných pádů. Proto asociace spustila kampaň Na ulici se pracuje!, pomocí které chce ukázat rozsah své práce. „Naším záměrem bylo trochu provokativně ukázat na to, že ulice není jen místo, kde se odehrávají různé problémové jevy, ale že je také místem, kde se aktivně pracuje. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, protože o té se v souvislosti se streetworkem příliš často nemluví,” uvádí Jan Havlíček, jehož tým kampaň připravil.

V rámci terénní práce sociální pracovníci zaměřující se na práci s dětmi a mladými dospělými čím dál častěji řeší také agresi a násilí. „Streetworkeři řeší případy s nejrůznější mírou závažnosti - od pouličních bitek mezi jednotlivými skupinami dětí a mladých lidí, přes domácí násilí, po kyberšikanu i sebepoškozování,“ uvedla ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová. Podle streetworkerů je potřeba teenagery učit se svou vlastní i okolní agresí zacházet.

Prázdniny neznamenají pro všechny děti odjezd za babičkou nebo na tábor, spousta teenagerů zůstává ve městě a musí si zábavu obstarat sama. Kromě návštěv parků a nákupních center ji mohou hledat i v experimentování s alkoholem a drogami a balancování na hraně zákona. Právě proto je léto hlavní pracovní sezónou terénních sociálních pracovníků.

V létě se děti nudí a často vysedávají třeba v parcích, kde můžou pít alkohol nebo experimentovat s drogami. Zabránit tomu se snaží streetworkeři – tedy sociální pracovníci, kteří se pohybují v terénu - konkrétně v místech, kde se mládež schází. Streetworkeři se snaží mladé lidi informovat, že volný čas můžou trávit například v takzvaných nízkoprahových klubech. Jen v Praze jich je 14.

Co všechno obnáší práce streetworkera, jakým mýtům musí lidé pracující na ulici čelit a proč streetworkerů ubývá? Poslechněte si rozhovor na Radiu Wave v rámci pořadu Diagnóza F s ředitelkou České asociace streetwork Martinou Zikmundovou.

Denně nachodí deset kilometrů. V parcích, kolem supermarketů, u dopravních křižovatek. Tam všude hledá děti a mladé lidi, aby jim pomohla s problémy ve škole, s konflikty v partě nebo třeba se zaměstnáním. A poslouchá jejich sny i přání. Tak vypadá práce streetworkerky, sociální pracovnice v terénu Zuzany Šťastné z organizace Ratolest Brno.

Rozhovor s Vojtěchem Janouškovcem a Zuzanou Šťastnou, kteří získali cenu ČASovaná bota pro nejlepší pracovníky nízkoprahových a terénních služeb.

Přestože s dětmi a mladistvými řeší nejen šikanu, ale například i dluhy nebo sebepoškozování, jejich plat se měsíčně pohybuje kolem dvaceti tisíc korun. Navíc jim chybí i podpora od nejvyšších politických činitelů a terénní pracovníci tak dle svých slov neustále musí někomu dokazovat, že nejsou pijavice. Řešením by podle České asociace streetwork mohlo být, kdyby do preventivní práce plynul pevně stanovený podíl rozdělovaných financí.

Dětem pomáhají s problémy ve škole i v rodině, bezdomovcům při hledání přístřeší a třeba narkomanům se zvládáním závislosti. Řeč je o takzvaných streetworkerech neboli terénních pracovnících. Nástupní plat se u vysokoškoláků pohybuje v průměru kolem 17 500 tisíc hrubého. Noví lidé se kvůli tomu hledají těžko. Tyto programy přitom pomáhají snižovat třeba kriminalitu. Jak práce streetworkerů vypadá? O tom hovoří v reportáži Tomáš Rezek z pražského mobilního nízkoprahového klubu, autobusu Uličník a ředitelka České asociace streetwork, Martina Zikmundová.

Práce v terénu je důležitá proto, že předchází mnoha negativním jevům, které pak společnost stojí obrovské prostředky. Své zkušenosti z praxe streetworkera sdíleli Tomáš Rezek z pražského nízkoprahového autobusu Uličník a Zuzana Šťastná z Ratolesti Brno.

Dětem pomáhají s problémy ve škole i v rodině, bezdomovcům při hledání přístřeší, narkomanům se zvládáním závislosti. Řeč byla v Ranním Plus o tzv. streetworkerech, neboli terénních pracovnících. Nástupní plat se u vysokoškoláků pohybuje v průměru kolem 17, 5 tis. hrubého. Noví lidé se kvůli tomu hledají těžko, tyto programy přitom pomáhají snižovat kriminalitu. Jak práce streetworkerů vypadá, jak těžké je najít streetworkera a jak se projevuje nedostatek lidí pro práci na ulici? 

Berlínský streetworker Stefan Schützler o práci s radikální mládeží na iPrima.cz: "Pokud jsme měli úspěch, tak to vždy bylo tak, že se tomu člověku podařilo dodělat si školu, najít si práci, bydlení a partnera. Je to v podstatě řada malých kroků v osobním životě, které vedly ke zlepšení situace."

Česká asociace streetwork, zastřešující terénní a nízkoprahové programy, spouští v červnu celorepublikovou kampaň s názvem „Na ulici se pracuje!“. Na plakátech ve veřejném prostoru označených heslem „riziko pádu” ukazuje situace, se kterými se sociální terénní pracovníci setkávají nejčastěji u dnešní mládeže. Zároveň chce vyvrátit mýty o jejich práci jako takové.

Ivana Štefková z Neposedy a Jan Vališ ze Salesiánského střediska mládeže Praha, Klubu Vrtule vystoupili ve Snídani s Novou aby představili veřejnosti práci streetworkera.

Špinavá ulice, rozkopané lavičky, žádné místo na scházení nebo hraní, žádná posilka, hřiště... každého štve spoustu věcí, ale Ty máš teď možnost to změnit a my Ti to zaplatíme. Těmito slovy láká Česká asociace streetwork prostřednistvím webového portálu jdidoklubu.cz mladé lidi, aby dali najevo, co je štve. ČAS pdpořila celkovou částkou 100 000 Kč šest projektů mladých lidí, kteří ve svém okolí chtěli něco změnit k lepšímu. Projekt Co Tě sejří? představili v České televizi Jiří Kocourek, koordinátor projektu Co Tě sejří?, Karolína Brabcová za nízkoprahový klub a terénní program Autobus a Filip Jaroš, autor vítězného projektu. 

V Praze fungují dva Restart Shopy a už podle názvu je jasné, že v obchodě našli práci lidé, kteří potřebují začít znovu, jinak, s něčí podporou. Pracovníci Restart Shopu získávají praxi, učí se pracovním návykům a ověřují si své schopnosti. Navíc v obchodě najdete samé darované věci, takže se tu i recykluje. Sociální projekty se vyplatí i státu, preventivní služby jsou podle Martiny Zikmundové, ředitelky České asociace streetwork, velkou investicí do budoucích rozpočtů. 

Prostor, kam si můžou děti a mladí lidé přijít popovídat, udělat úkoly nebo se jen tak "zašít před světem". To, a ještě mnohem víc, v sobě kloubí mobilní Klub Uličník pro děti a mládež, který provozuje Diakonie Západ ve spolupráci s Českou asociací streetwork, která poskytuje metodickou podporu. Od pondělí do čtvrtka tak vyjíždí speciálně upravené auto do několika míst v Plzeňském kraji. 

Nejzápadnější obec v Čechách pohledem dětí a sociálních pracovníků pojízdné klubovny Klubík. Dokument vznikl v rámci cyklu Náš venkov. Režie T. Kratochvíl. (25 min.)

Odpovědět na otázky, kdo jsou lidé, kteří žijí na ulici a jak se jim tam žije, jednoduše nelze. Mimo jiné i proto, že je tato skupina lidí velmi rozmanitá. Zahrnuje děti, mládež, uživatele drog, sexuální pracovnice, zadlužené a sociálně vyloučené obyvatele, lidi bez přístřeší, migranty a mnoho dalších. Rozhovor s Martinou Zikmundovou, ředitelkou České asociace streetwork, na Rádiu wave o terénní práci a streetworkerech, kteří s ohroženými lidmi na ulici pracují a poskytují jim sociální služby, doslova v první linii.

 

Zpravodaj

Přihlaste se k odběru novinek

Odebírat →

Doporučená událost

Pá 8. 2.
Kurzy

Finanční gramotnost pro sociální pracovníky a PSS

více událostí →
Kariéra Mapa pomoci Aktuální vzdělávací programy Výroční zprávy