Rozhovor s Medikynaulici

Motto v úvodu je heslem celosvětového hnutí Street Medicine, které vznikalo v 90. letech 20. století v ulicích Pittsburghu v Pennsylvanii, USA. Cílem hnutí je poskytovat lékařskou péči lidem žijícím na ulici, pro které je běžné lékařské ošetření, z jakýchkoliv důvodů, nedostupné. Během bezmála 30 let se hnutí rozšířilo do 85 měst v 15 zemích na 5 kontinentech. V Praze vznikl projekt Medicinaulici, který se tímto hnutím inspiroval. Jako studentský spolek se zaměřuje na poskytování základního ošetření, ale určitě by nebylo vhodné psát „pouze základního ošetření“.

Spolek navazuje na činnost iniciativy Medici pomáhají, za jejímž vznikem stála MUDr. Andrea Pekárková, která v současnosti pracuje v ordinaci pro chudé v Ostravě a je považována za hlavní osobnost pouliční medicíny v České republice. Za novým názvem spolku i rozšířeným konceptem stojí studenti: Anna Ouřadová, Rut Habartová, Václav Melenovský, David Varyš a Marek Havrda.

„Projekt Medicinaulici sdružuje studenty lékařských fakult Univerzity Karlovy v Praze, které spojuje zájem o problematiku bezdomovectví a poskytování zdravotní péče lidem v nouzi“.

Během 3 let se jim podařilo etablovat studentský spolek na úroveň plnohodnotného partnera sociálním službám a dalším institucím pracujícím s osobami bez přístřeší. Jejich činnost se zároveň nesoustředí pouze na přímou pomoc v terénu, ale také na osvětovou a vzdělávací činnost.

Aktivity spolku:

• Poskytování zdravotní péče osobám bez domova stabilně třikrát týdně v rámci nízkoprahové ošetřovny Armády spásy v Praze, mobilní ošetřovny při Oddělení sociální prevence na Praze 1 a v rámci terénního programu ekumenické organizace Sant´Egidio. V zimních měsících navíc působí dvakrát do týdne ve večerních hodinách na nouzových ubytovnách provozovaných Armádou spásy nebo Naděje.
• Na základě jejich iniciativy vznikl volitelný předmět Zdravotní péče o osoby bez domova pro studenty všeobecného lékařství i ošetřovatelství 3. Lékařské fakulty pod garancí Mgr. Jany Heřmanové z Ústavu ošetřovatelství.
• Organizace dobročinných sbírek oblečení. Vybrané oblečení a boty směřovaly Zdravotně-sociálnímu oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a organizacím Armáda spásy a Naděje.
• Na podzim roku 2017 získali Medicinaulici stipendium udělované americkým Street Medicine Institute, díky čemuž se dvě členky projektu Anna Ouřadová a Rut Habartová zúčastnily třináctého ročníku Mezinárodního symposia pouliční medicíny – International Street Medicine Symposium v Allentown v Pennsylvanii. Cesta byla finančně podpořena také 3. Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy.
• V srpnu 2018 byla činnost spolku poprvé prezentována veřejnosti v rámci programové sekce Aktivní občanství během oslav 100 letého výročí Českobratrské církve evangelické.

Nejen zdravotní péče, ale služby obecně, jsou pro osoby bez domova téměř nedostupné, na což jsme upozorňovali i v naší kampani #hlavněpřežít. Aktivita studentů lékařských fakult, kdy dobrovolně docházejí poskytovat své nabyté vědomosti, základní zdravotní ošetření, ale také poradenství a lidský přístup lidem bez domova je obdivuhodná. V materiálech o jejich činnosti popisují své cíle a postoje velmi ambiciózně, jak se na studenty medicíny sluší a patří.

„Chceme, aby naše studentské uskupení sehrávalo roli prostředníka mezi většinovou společností a lidmi na jejím okraji, mezi zdravotnickými profesionály a studenty, mezi různými zdravotnickými obory – především lékaři a sestrami, mezi zdravotníky a dalšími profesemi – sociálními pracovníky, adiktology, psychology ad.), ale i prostředníky mezi teorií a praxí, mezi „nízkoprahovou“ a standardní zdravotní péčí. … Není nám lhostejný koncept bezdomovectví, a chceme proto přispívat i do debaty ve veřejném prostoru. Zastáváme názor, že bydlení je právo (Housing is a Right), a také že Housing is Healing, tedy že získání bydlení je nutnou součástí léčebného procesu a úzdravy lidí žijících na ulici, nebo v provizorních podmínkách (ubytovny, azylové domy atd.).“

Rozhodli jsme se tedy Medikůnaulici zeptat, jak svoji činnost, spolupráci s organizacemi i samotnými lidmi bez domova, vnímají. Jaké to přináší úskalí, nebo naopak pozitiva.

Spolek Medicinaulici navázal na činnost iniciativy Medici pomáhají. Jak vás napadlo začít s realizací takového projektu? Zapojovali jste se předtím do dobrovolnických aktivit, nebo co vás do sociální sféry přivedlo?

Když jsme byli ve 2. ročníku, vedla projekt Medici pomáhají naše spolužačka Tereza Hrablíková z vyššího ročníku. Chodilo se tenkrát ošetřovat na zimní nouzové noclehárny, ale projekt fungoval v daleko omezenější formě a celkově se tolik studentů nezapojovalo. Začali jsme na ošetřovny chodit nejdříve tři – Vašek, Rut a Anička, ze zvědavosti, jak může takovéhle ošetřování vypadat a hlavně z touhy pomáhat lidem, což je touha, která spojuje většinu studentů, kteří se rozhodnou pro lékařskou fakultu. Do „polních“ ošetřoven jsme se nadchli, od prvního večera na ošetřovně bylo jasné, že jde o nevšední příležitost využít svoje znalosti a doopravdy pomoci lidem, kteří by jinak péči nedostali. Projekt jsme pak po roce od naší spolužačky převzali a rozhodli se, že uděláme, co bude v našich silách, abychom co nejlépe mohli pomáhat lidem bez domova. Brzy se k našemu „jádru“ přidali David a Marek a od té doby se o to snažíme společně.

Spolupracujete s Oddělením sociální prevence na Praze 1, Armádou spásy nebo Nadějí. Jak se vám podařilo napojit na tyto organizace a jak již s určitým odstupem času hodnotíte spolupráci se sociálními službami?

Když jsme před před 3 lety převzali vedení projektu, přemýšleli jsme, jak dál rozvinout naši činnost, abychom se efektivně zapojili do nízkoprahové zdravotně-sociální péče v Praze. Nejdříve jsme se spojili s organizacemi Nadějí a Armádou spásy a postupně jsme získali síť kontaktů, na kterých se nám podařilo vybudovat skvěle fungující spolupráci. My pomáháme organizacím pečovat o jejich klienty, na oplátku víme, na koho se obrátit, když potřebujeme řečníky nebo učitele na přednášky, které pořádáme. V našich spřátelených neziskových organizacích pracují lidé, kterých si moc vážíme pro úžasnou práci, kterou odvádějí, pro jejich přátelství a pro důvěru, kterou do nás vložili.

Kolik mediků je do projektu zapojeno? A zvyšuje se například zájem z řad studentů?

Je nás dohromady přes 30 studentů, kteří pravidelně chodíme na ošetřovny a terénní službu. Každý chodí na služby podle svých časových možností. Ošetřování lidí bez domova je pro mnohé z nás velká motivace i pro studium, vidíme, jaká může být medicína v praxi. Na ošetřovnách se staráme o pacienty, učíme se o jejich nemocech, ale hlavně se učíme s nimi mluvit a přistupovat ke každému z nich vřele a lidsky. Zájem ze strany studentů stále roste, zapojit se může každý student lékařské fakulty, rádi mezi sebe uvítáme další nadšence!

Jaká je průprava mediků před tím, než jdou do terénu? Nemyslím tím z oblasti lékařství, ale spíše zda dochází k nějaké průpravě v oblasti sociální práce a komunikace s cílovou skupinou osob bez domova?

Na začátku každého akademického roku pořádáme workshop a školení, kde kromě ošetřovatelských dovedností zmiňujeme i váhu komunikace. Snažíme se klást důraz na to, že je potřeba lidi bez domova motivovat a podporovat v tom, aby o své zdravotní problémy pečovali, často je aktivně vyhledat a připomenout jim, aby přišli na převaz, nebo je jemně, ale vytrvale povzbuzovat, aby navštívili ordinaci lékaře. „Nováček“, který začne chodit na služby, je vždy ve dvojici se studentem, který již na ošetřovny chodí delší dobu a má s provozem zkušenosti. Navzájem si předáváme vše, co jsme se naučili, v tom taky vidíme velikou hodnotu našeho projektu. Zároveň těm studentům, kteří mají zájem, nabízíme možnosti stáží u spřátelených organizací, kde mohou načerpat hlubší vědomosti a zkušenosti.

Popište nám takový typický den během vaší služby na ulici.

V Praze obstaráváme třikrát do týdne různá ošetřovací „stanoviště“, kde nás mohou lidé bez domova vyhledat, během zimních měsíců se přidává ještě dvakrát týdně ošetřovna při nouzové zimní ubytovně. My tedy nikdy nefungujeme celý den, ale zapisujeme se na odpolední nebo večerní služby. Taková služba trvá 2–2,5 hodiny. Například každé úterý večer chodíme společně s lidmi z hnutí Sant´Egidio na Vltavskou, kde rozdávají jídlo a pití, čisté oblečení, povídají si s lidmi bez domova a my se věnujeme ošetřování. Jsme vybaveni velkým ošetřovatelským batohem, kde máme veškerý materiál na převazy a základní volně prodejné léky. Lidé za námi chodí většinou s povrchovými ranami, které čistíme a převazujeme, nebo řešíme jiné základní zdravotní problémy, které lze na improvizované ošetřovně zvládnout.

Jak vás vnímají osoby bez domova? Setkáváte se s předsudky z jejich strany?

Každý člověk je jiný, a tak se i reakce na naši péči různí. Naprostá většina lidí, se kterými se setkáme, nás vnímá velmi pozitivně, oceňují péči, kterou přinášíme a naše dobrovolnictví. Velmi často jde o lidi, kteří si prožili špatnou zkušenost se zdravotnictvím a říkají, že za lékařem sami nepůjdou. Právě proto vnímáme naši roli jako důležitou, abychom obnovili důvěru ve zdravotníky. Je ale spravedlivé říci, že se určitě každý medik na ulici setkal i s komunikačně náročnou situací, kdy pacient není s péčí spokojen, nebo se dožaduje něčeho, co nemůžeme poskytnout. Mnohdy může být na vině intoxikace nebo duševní onemocnění. Pro nás jako budoucí lékaře a sestry jsou i tyto situace přínosné, protože nás nutí zachovat klid a věcně konflikt zažehnat.

Co se děje v případě, že se setkáte se zdravotním problémem, který není ve vašich silách vyřešit na místě?

Myslíme si, že odvádíme velmi dobrou práci, co se týká základního ošetřování lidí bez domova, jsme si ale zároveň pokorně vědomi toho, že jsme studenti a mnohé znalosti a zkušenosti na nás teprve čekají. Proto se nebojíme pacientům říct, že nevíme, pokud si nejsme jisti, jak určitý zdravotní problém řešit. Složitější případy máme možnost operativně konzultovat po telefonu se zdravotníky Armády spásy nebo Naděje a jsme také vybaveni seznamem zdravotních pracovišť – od nízkoprahových ordinací přes specializovaná oddělení v nemocnicích, kam můžeme pacienta odkázat. V případě život ohrožujícího stavu jsme samozřejmě připraveni poskytnout první pomoc a zavolat záchranku.

Medici pocházejí z řad studentů všeobecného lékařství a oboru ošetřovatelství všech tří pražských lékařských fakult, jak vnímají vaši činnost samotné fakulty?

Jsme moc rádi, že máme na 3. Lékařské fakultě velkou podporu ze strany vedení fakulty a pedagogů. Fakulta nám dala prostor na své půdě organizovat sbírky, přednášky a workshopy a dokonce nás podpořila finančně, abychom se mohli zúčastnit celosvětového sympozia Pouliční medicíny ve Spojených státech. Hlavně jsme ale před dvěma lety do osnov fakulty mohli vnést volitelný předmět Zdravotní péče o lidi bez domova, což pokládáme za obrovský úspěch a pokrok ve vzdělávání budoucích lékařů a sester. 3. Lékařská fakulta i celá Univerzita Karlova považuje naši činnost za přínosnou, důkazem toho je ocenění Miloslava Petruska za prezentaci Univerzity Karlovy, které jsme letos získali.

Strašně se mi líbí, že se vám podařilo iniciovat vznik volitelného předmětu Zdravotní péče o osoby bez domova pro studenty všeobecného lékařství a ošetřovatelství 3. Lékařské fakulty. Jak náročné bylo do oficiálního curricula lékařské fakulty zavést nový předmět?

Z volitelného předmětu máme obrovskou radost. Jsme přesvědčeni, že je tato tématika pro budoucí zdravotníky velmi důležitá. Na odděleních v nemocnicích často stonají lidé bez domova a znalost jejich reality může zásadně pomoci při plánování i poskytování péče.

Předmět se skládá z teoretické části – přednášek odborníků různých profesí (sociální pracovníci, lékaři, psychologové, terénní pracovníci), jejichž cílem je prozkoumat problematiku bezdomovectví a zdravotní péče o tuto část populace z různých pohledů a tím studentům zprostředkovat náhled na její komplexnost. Studenti se v rámci předmětu také prakticky naučí základní ošetřovací postupy na námi zřízených ošetřovnách, nebo v ordinaci Naděje.

Předmětu jsme vdechli život společně s jeho garantkou, Mgr. Janou Heřmanovou z Ústavu ošetřovatelství, která s námi vymyslela koncept předmětu a věnovala mu svou energii a hodiny volného času. Děkujeme našemu proděkanovi pro studium MUDr. Davidu Marxovi, který byl našemu nápadu otevřen a podpořil nás. Dá se tedy říct, že pokud je energie a především otevřenost na akademické půdě – a v tom si 3. Lékařské fakulty velmi vážíme – může to jít i velmi hladce.

Jaké byly reakce samotných studentů a profesorů? Teď už běží druhý ročník, kdy se předmět vyučuje, byl o něj zájem i z počátku?

Kapacita předmětu se v případě obou ročníků naplnila, což znamená, že zájem mezi studenty je. Studenti vnímají bezdomovectví jako důležité téma, jsou motivovaní se o lidech na okraji společnosti dozvědět a chtějí jim pomoct. Po absolvování předmětu si studenti cenili nových zkušeností – hlavně vyzdvihují komunikační dovednosti a praktický nácvik péče o rány. Co se týče pedagogů 3. Lékařské fakulty, hodně nás potěšilo, že na veřejné přednášky, které byly v rámci předmětu, přišlo několik učitelů, kteří nás v minulých letech vyučovali. Reakce jsou tedy veskrze pozitivní a z toho máme velikou radost.

Jaké máte plány do budoucna, co se týče projektu? Vnímáte potřebu ještě rozšiřovat svoji činnost nebo například předávat svoji praxi do dalších měst v České republice?

Teď je pro nás nejdůležitější, aby projekt dobře fungoval. Potřebujeme, aby se k nám přidali další studenti, abychom dobře pokrývali všechny služby, které máme na starosti a pokud možno otevřeli další ošetřovací stanoviště a dostali péči k více lidem, kteří ji potřebují. Pracujeme také na tom, aby se volitelný předmět Zdravotní péče o lidi bez domova zařadil do osnov ostatních lékařských fakult Univerzity Karlovy, právě jsme v tomto procesu na 1. Lékařské fakultě. Určitě by bylo skvělé, kdyby naše činnost inspirovala studenty v dalších městech. O své „know-how“ se rádi podělíme a pomůžeme založit podobné iniciativy. Nakonec, naším největším snem je, aby se v Čechách rozvinuly programy pravé Pouliční medicíny. Zatím je jediný takový v Ostravě, pod vedením MUDr. Andrey Pekárkové. Líbilo by se nám, kdyby se k naší studentské iniciativě připojili lékaři, kteří by pozvedli úroveň poskytované péče. Lidé bez domova by z toho ohromně profitovali a my, studenti, bychom se měli od koho učit.

Co vám realizace projektu vzala a dala? Co vás na práci s lidmi bez domova nejvíce překvapilo?

Organizování studentského spolku děláme ve volném čase, mimo to každý z nás do fungování přispěl i finančně. V tom, co děláme, ale vidíme velkou hodnotu – na úrovni každého jednoho člověka, kterého jsme poznali, povzbudili a ošetřili, na úrovni našeho vlastního rozvoje, jako citlivých lidí s otevřeným a nesoudícím přístupem a konečně i na úrovni celé společnosti, kterou krůček po krůčku kultivujeme.

Důležité je zmínit, kolik vědomostí a praktických dovedností jsme si díky projektu osvojili. Abychom mohli zodpovědně projekt vést, absolvovali jsme stáže v ordinaci Naděje s tamními lékaři a sestrou Jarmilou Skotnicovou, u MUDr. Andrey Pekárkové v Ostravě, na ošetřovně Armády spásy se sestrou Kristýnou Kubíkovou a dokonce i ve specializované podiatrické ambulanci v IKEMu, kde se věnují léčbě chronických ran, se sestrou Jitkou Bielikovou. Díky tomu jsme měli možnost se učit od skvělých odborníků, a taky se poznat s lidmi, kteří jsou zapálení do své práce, to je pro nás inspirací a povzbuzením. 

Překvapující může být to, jak snadný a přirozený je kontakt s lidmi bez domova, pokud člověk překoná neviditelnou bariéru, která nás od nich dělí.

Jakou změnu ze své pozice vnímáte za nejdůležitější, aby se situace lidí na ulici mohla zlepšit?

Aby mohly proběhnout konkrétní kroky, které lidi z ulice vrátí do domovů a vrátí jim naplňující život, je nejdůležitější, aby se změnil postoj společnosti k lidem bez domova. Aby se téma bezdomovectví stalo důležitým celospolečenským tématem a jeho řešení bylo považováno za prioritu. Věříme, že studentské projekty, jako je ten náš, mohou pomoci tuto pozitivní společenskou změnu přinést.

Děkujeme za váš čas a přejeme hodně sil a úspěchů při vaší další činnosti.

Pro streetwork.cz připravila
Lenka Čuprová

Medicinaulici můžete kontaktovat a sledovat na facebooku.